Proč Taijiquan?

V tomto článku se pokusím vysvětlit četné výhody, které jsou spojovány s praktikováním umění Taijiquan. Také uvádím některé důvody, které se jeví, jenom jeví, jako vhodné pro to s Taijiquan začít. Obojí by Vám mohlo pomoci Taijiquan lépe pochopit a rozhodnout se, zda „do toho jít, nebo ne”, více kvalifikovaně.

Každý z nás máme své důvody, proč Taijiquan dělat, nebo nedělat. Vznikly díky působení vnějších vlivů, díky vlastnímu studiu i praktickým zkušenostem. Někdy jsou ty důvody poměrně vratké, a když je vystavíme vichru reality, padají.

Naděje „když něco udělám, něco tím získám” jsou pro nás velmi důležité. Motivují nás něco dělat, o něco usilovat. Falešné naděje vedou k rozčarování a mohou způsobit, že přijdeme o veškeré naše naděje. Což však jistě nechceme.

Proto je velmi žádoucí své naděje — důvody k činnosti — důkladně prozkoumat předem.

Poněkud mylné naděje

Pro sebeobranu nebo boj

Jelikož se o Taijiquan všude píše jako o „tradičním čínském bojovém umění”, je snadné podlehnout iluzi, že umění Taijiquan je vhodné pro boj. Bylo. Avšak dnes již tomu tak není.

V článku o Historii jsem Taijiquan pojmenoval jako zapomenuté tradiční čínské bojové umění. Důvody? Války a nepokoje, represe a hladomory prvních osmdesáti let dvacátého století. Tyto události významně snížili počty nositelů a učitelů bojových umění. Dalšími důvody úpadku bojové stránky Taijiquan je také bojovým uměním nepřející čínská politika a propaganda posledních sto a něco let.

To znamená, že na boj ve stylu Taijiquan nejspíše neseženete žádného kvalifikovaného učitele. Ani u nás, ani nikde jinde. Tím míním učitele, který ví, jak v Taijiquan přijímat opravdové rány a jak je ve stylu Taijiquan dávat, učitele, který tohle navíc umí naučit.

Kromě toho, Taijiquan není stejné, jako box či karate, ve kterých se lze vyšvihnout mezi slušné bojovníky během několika let. V Taijiquan je tohle velmi málo pravděpodobné. Taijiquan totiž patří do tzv. Gong fu (Česky Kung-fu), tedy do dovedností, které se získávají těžko a dlouho. Kdo však má v dnešní době chuť strávit tréninkem celých deset let, než se vůbec postaví do arény?

Pokud je vaší snahou zvládnout nějaké bojové umění, je, podle mě, vhodnější se vydat jinou cestou než cestou Taijiquan.

Protože Taijiquan patří k vegetariánskému životnímu stylu

Všichni učitelé Taijiquan, které osobně znám, jsou alespoň vegetariány. Nezajímá mě, zda u nich bylo Taijiquan dříve a pak následovala dieta, nebo nejdříve byla dieta, a pak k tomu přišlo Taijiquan. Přesto je ta korelace pozoruhodná.

Vegetariánství však nemá v Taijiquan žádnou tradiční myšlenkovou oporu, nemá jí ani v Taoismu, ze kterého Taijiquan vychází asi nejvíce.

Odvolávám se na čínský román ze šestnáctého století Putování na západ, ve kterém je líčena cesta buddhistického mnicha Tripitaky a jeho tří pozoruhodných pomocníků do „západního ráje”, s cílem přinést odtamtud posvátné buddhistické knihy. Při svém velmi dlouhém putování se mimo jiné setkávají s celou řadou Taoistů z různých taoistických sekt, kteří jsou bez výjimky v románu líčeni jako barbaři pojídající maso. A tito bídníci se jim to pro ně zapovězené maso dokonce snaží nejednou vnutit nebo do stravy tajně podstrčit. A to by byl se svatou buddhistickou výpravou ámen. Naštěstí hrdinové tyto i jiné překážky zdárně překonají a svoji misi úspěšně splní.

Journey to the West
Cesta na západ, čínský román ze šestnáctého století. Kredit Wikimedia.

Eva Wongová, vědkyně zabývající se Taoismem, věnovala ve své knize Taoism: An essencial Guide pár řádek souvislosti vegetariánství s Taoismem . Píše, že navzdory populárnímu přesvědčení není vegetariánství v Taoismu vyžadováno. K tomu poznamenává, že i zde existují výjimky: existuje několik málo sekt, kde vyžadováno je.

Ač Taoismus s vegetariánstvím tradičně spojen není, je spojen s určitým dietním předpisem, a to opakovaným rituálem Bigu. Při praktikování Bigu jde o návrat k přirozené stravě, přesněji řečeno o abstinenci veškerých obilovin. Bigu je tedy něco jako moderní paleo dieta, dieta nízko sacharidová nebo až ketogenická (viz Bigu na Wikipedia).

O cereáliích taoisté věřili, že vytvářejí škodlivé entity, jakési červy, kteří žijí ve střevech, v horní a střední části břicha a v mozku, navozují bolest, generují odpad a exkrementy, které způsobují rozpad střev, a likvidují životní principy jejich hostitele (viz Pregadio: The Encyclopedia of Taoism I).

Uvedené je v pozoruhodném souladu s moderními na vědě založenými varováními, které odkazují na přítomnost lektinů (nejen) v obilovinách. Tyhle potvory prokazatelně navozují bolest, způsobují rozpad střev, negativně ovlivňují neurologii, a tudíž likvidují kvalitu života jejich hostitele (viz Gundry: Plant paradox, nebo krátce a česky Lektiny v potravinách a zdraví).

Pokud jste tedy vegetariány nebo vegany, pak vězte, že jenom kvůli tomu se ještě nemusíte dávat na Taijiquan. A pokud Taijiquan dělat chcete, nebo již děláte, tak vězte, že kvůli vašemu zlepšení v tomto umění rozhodně nemusíte přestat jíst maso a živočišné tuky.

Pro získání nadpřirozených schopností

Na Youtube lze nalézt velmi mnoho videí, které, jak se zdá, dokládají sílu Taijiquan. Je prostě neuvěřitelné, co v nich herci a a jejich pomocníci, nebo šarlatáni a jejich oběti předvádějí divákům. Divákům, z nichž mnozí prostě „chtějí věřit”.

Ve skutečnosti dokladují úspěšně pokračující tisíciletou tradici čínských pouličních divadelních představení, ve kterých bojová umění spolu se zázračnou mocí Qi sehrávala a sehrávají svoji důležitou roli.

Taijiquan divadlo

Nenechte se tím zmást. Zázračné to není. Přítomnost jevů, které se vymykají známým přírodním zákonům se nikdy nepodařilo prokázat. Schopnost odtlačit, odrazit či dokonce povalit silnějšího „protivníka” je docela přirozená fyzikálně–biomechanická záležitost. Stačí, když „Protivník” ve svém postoji správně srovnanou tělesnou strukturu nemá, a ten, který tlačí, tedy tzv. „Mistr”, jí . Principy tohoto jevy jsou dobře známé. Každý se tomu může naučit. Žádný zázrak.

Protože je to tradiční

Ano, někteří z nás věnují část svého disponibilního času tradičním uměním, dovednostem, činnostem. Poměrně populární paleo životní styl je toho příkladem. Může to být kvůli kompenzaci našeho současného civilizovaného a technikou téměř přesyceného způsobu bytí, může to být i kvůli tomu, že je to zdravější, nebo méně, nebo více stresující. Zkrátka je to něco co tady bylo dříve.

Umění Taijiquan však není tak staré, jak se na první pohled zdá. Pokud odhlédneme od jeho myšlenkových tradic, které jsou okolo pět tisíc let staré, pak písemné záznamy datují jeho vznik teprve do počátku sedmnáctého století. Čtyři sta let? Ve srovnání s historií druhu Homo je Taijiquan teprve kojenec. (I když, na druhou stranu, ve srovnání se zíráním do mobilů, je opravdu stařec.)

 Komentář

Pokud někdo touží se věnovat něčemu opravdu hodně tradičnímu až nejtradičnějšímu, navrhuji obrátit svoji pozornost k chůzi a běhu v přírodním prostředí.

Je to totiž úplně to nejstarší umění, které nás viditelně oddělilo od našich opičích předků. Prvním Homo, který jej prokazatelně ovládl mistrovsky, byl Homo erectus (*1 900 000–†143 000 př.n.l.): dostal se po svých z Afriky až do jihovýchodní Asie.

V dnešní době umění chůze a běhu v neupraveném terénu poněkud upadá. Možná, že je čas, jej zase začít pěstovat ve větší míře.

Protože Taiji je podobné józe

Pokud někdo začne s Taijiquan jenom z důvodu, že to připomíná jeho či její oblíbenou jógu, bude zklamán. Kromě oné pomalosti pohybů a soustředěné mysli jsou obě dvě disciplíny zcela odlišné. Uvádím jenom některé odlišnosti a pouze heslovitě:

Jóga
  1. Jóga je víceméně spirituální disciplínou. Jejím (původním) účelem je obnovení spojení individuálního Já s universálním Bytím.
  2. Funkce jógových pozic (ásan) jsou zaměřeny na vlastní tělo a mysl, jejich očistu a zdraví.
  3. V jógových ásanách se často zastavujeme a nějakou dobu tam setrváváme.
  4. V józe jsou ásany často poměrně krkolomné.
  5. V józe se páteř často prohýbá.
  6. V józe se jde v rozsahu pohybu až na doraz, ideálně až o něco za něj.
  7. V józe jsou zrovna nepoužívané svaly zcela relaxované.
Taijiquan
  1. Taijiquan je disciplínou pozemskou. Jejím (původním) účelem je obstát v boji.
  2. Funkcí Taijiquan pozic (figur) je něco vykonat navenek (například praštit někoho do nosu).
  3. V Taijiquan figurách se nikdy nezastavujeme, pohyby na sebe plynule navazují.
  4. V Taijiquan se úzkostlivě drží fyziologicky normální postoj.
  5. V Taijiquan se páteř nikdy neprohýbá.
  6. V Taijiquan se málokdy jde v rozsahu pohybu až na doraz, ideálně o něco před něj.
  7. V Taijiquan jsou zrovna nepoužívané svaly bdělé, často dokonce i (elastickou) energií napumpované.

Podotýkám, že existují lidé, kteří cvičí Taijiquan v mentálním módu jógy. Cvičí Taijiquan jako spirituální disciplínu, ve které nejde o boj, ale o soulad sebe s něčím větším či vyšším. První dva body, A a B, v tom případě neplatí. Dalších pět (C–G) však ano, takže i v tomto případě se cvičení Taijiquan a jóga spíše liší, než podobají.

Takže milí milovníci jógy, chcete dělat Taijiquan protože je to cvičení stejné, nebo právě proto, že je to odlišné?

Protože se chci rychle…

…dát do cajku, vytáhnout před známými, prosadit v šoubyznysu,…

Sorry jako. Taijiquan patří, podobně jako snad skoro všechna tradiční čínská umění, do Gong Fu (česky Kung-fu). Gong Fu se překládá jako „dovednost získaná dlouhou a namáhavou prací”. Takže rychle a bez námahy „to” podle tradic nejde.

 Komentář

V naší škole jsem tento bod shledal jako daleko nejčastější příčinu toho, proč adepti výuku vzdávají. Máme se tomu přizpůsobit?

Požadavek náročnosti se v dnešní době totiž poměrně často obchází. Z pochopitelných důvodů. Učitelé a organizace, kteří z výuky Taijiquan žijí, jsou závislé na množství platících studentů. V souladu s rozvojem společnosti (např. méně disponibilního času, méně trpělivosti — větší snaha získat něco teď hned, průběžný úpadek kondice a zdraví populace) jsou pak motivováni snižovat časové a pohybové nároky výuky. Pak to již ovšem nepatří do Gong Fu, ale do nenáročné, zvenku dobře vypadající gymnastiky.

Naše škola je sice moderní, ale v něčem se tradic drží: Taijiquan nezjednodušujeme, nezkracujeme, neobcházíme.

Docela reálné naděje

Taijiquan se hodí na spoustu věcí, které v životě oceňujeme. Vlastně na všechny, při kterých pohybujeme svým tělem nebo myslí.

Jadrné české přísloví říká, že z prdu kuličku neuděláš. Taiji je metodou, která dělá přesně tohle. A dokonce na to, aby vytvořila něco (Yin a Yang), nepotřebuje ani ten prd. Stačí jí na to doslova NIC (čínsky Wuji). Snahou Taijiquan je tohle dělat v reálném životě.

Pro fyzické a duševní zdraví

Duševní a fyzické zdraví obzvláště oceňujeme, když je nemáme. Moderní přístup velí: Pokud se to nepokazí, nedělej nic. Týká se to i zdraví. Takže teprve až se zdraví pokazí, běžíme k doktorovi, aby s tím rychle něco udělal.

Naštěstí v tomhle naše současné medicína exceluje. Je skvělá v rychlé diagnóze a rychlé úlevě. Skvělá na přenosné choroby, infekce, různé úrazy a náhlé nepříjemnosti.

Naneštěstí hodně selhává v prevenci a léčbě chronických onemocnění. Zrovna teď, posledních třicet let, řádí nemoci srdeční a oběhové soustavy, diabetes II. Obyčejně je vůbec neléčí, ale jenom ulevuje od jejich příznaků.

Tradiční čínská medicína to má přesně naopak. Neumí sice dost dobře diagnostikovat přesnou příčinu náhlých potíží (bakterie, viry, nerovnováha minerálů,…) a rychle je napravit, ale umí chronickým nemocem (zvýšený krevní tlak, cholesterol, nespavost…) dost dobře předejít (strava a fytoterapie, tělesná cvičení, akupunktura), nebo je zvrátit.

O obou dohromady, moderní a tradiční medicíně, lze hovořit jako o holistickém či integrálním přístupu ke zdraví.

Proč o tom píši? Protože důležitým systémovým elementem holistických přístupů jsou tělesná cvičení. Ta působí jak preventivně, tak i jako léčebný prostředek. Někdy dokonce i prokazatelně lépe, než prášky.

Aby se člověk mohl nazývat zdravým potřebuje mít dostatečnou svalovou sílu, vytrvalost, kardiorespirační zdatnost a dostatečný rozsah pohybů.

O Taijiquan se tvrdí, že z uvedeného buduje všechno. Ne bezdůvodně. Existuje na to tisíce výzkumů, které to téměř bez výjimky potvrzují. Podobně je na tom pravidelné cvičení Taijiquan ohledně chronických duševních onemocnění a potíží: zlepšuje jejich stav. Navíc stojí za zmínku i další vlastnost Taijiquan: na rozdíl od mnohých jiných přístupů ze zdravého člověka nemocného neudělá.

Lze konstatovat, že Taijiquan působí na naše zdraví celkově a veskrze pozitivně, přičemž žádné negativní účinky zatím nebyly shledány.

Je prokázáno, že pravidelné cvičení sestavy Taijiquan má pozitivní vliv na svaly, šlachy, vazy, hladinu tuků v krvi, řídnutí kostí, zažívací systém a vůbec celý metabolismus, žlázy s vnitřním vylučováním, imunitní systém, rovnováhu, proprietarizaci, flexibilitu, stabilitu, fyziologicky správné držené těla, chronické bolesti v oblasti krční, hrudní a bederní páteře, rozvoj čelního mozkového laloku, koncentraci, zvládání emoci, duševní vyrovnanost, má i výrazné antistresové a antineurotizační účinky (Wayne a Fuerst, 2013). Kromě toho zlepšuje kardiorespirační kondiční parametry jako je krevní tlak, srdeční frekvence, srdeční výdej, vitální kapacita, maximální minutová ventilace, maximální spotřeba kyslíku a aerobní vytrvalost (Zheng et al., 2015).

Reference:

WAYNE, Peter a Mark FUERST, 2013. The Harvard Medical School Guide to Tai Chi: 12 Weeks to a Healthy Body, Strong Heart, and Sharp Mind. 1st ed. Boston: Shambhala. ISBN 978-1-59030-942-1.

ZHENG, Guohua, Shuzhen LI, Maomao HUANG, Feiwen LIU, Jing TAO a Lidian CHEN, 2015. The Effect of Tai Chi Training on Cardiorespiratory Fitness in Healthy Adults: A Systematic Review and Meta-Analysis. PLOS ONE [online]. 10(2), e0117360 [vid. 2015-05-19]. ISSN 1932-6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0117360.

Není známo, jak přesně cvičení Taijiquan způsobuje uvedené zdravotní dopady. Zatím se o tom jen spekuluje.

Například mám odůvodněné podezření, že mnoho zdravotních dopadů Taijiquan lze přičíst uvědomělému sofistikovanému dýchání při něm. Správné dýchání pozitivní účinky na zdraví má.

Nebo, co se týče duševního zdraví, mám silné podezření, že mnoho pozitivních psychických účinků Taijiquan na něj se odvíjí od skutečnosti, že cvičení sólo sestavy se odehrává v meditativním stavu mysli. A meditace, jak je známo, prokazatelně mění mozkové struktury a má pozitivní psychické účinky.

Taijiquan je meditací v pohybu a pohybem v meditaci.

Yang Cheng-fu

Je dobré si zapamatovat větu: žádné negativní účinky cvičení Taijiquan nebyly zatím prokázány. To proto, že mnoho jiných forem tělesných cvičeních nás, pokud to v nějakém jejich parametru přeženeme, poškodit mohou. Krátkodobě, jako je třeba natržený sval, nebo dlouhodobě, jako je rozvrácený imunitní systém, nebo rozvrácený metabolismus.

Taijiquan sólo sestavu můžete klidně cvičit i při nemoci, která je slučitelná s chůzí po rovině rychlostí 450 metrů za hodinu. Tak „rychle” se totiž při Taijiquan chodí.

A co když jsme kluci zdraví jako buci, nebo holky zdravé jako řípy? Co když máme všechny fyzické a duševní parametry v normě? Má cvičení Taijiquan smysl? Z čistě racionálního hlediska asi ne. Nemá totiž moc smysl závodit v tom být v normě více, než na 100%.

Je však třeba uvážit to, že jsme otevřeným systémem, a se svým okolím si neustále vyměňujeme energii, hmotu a informace. A ty nás mohou, a také to rutinně dělají, z oné normy vyvést. Je nepohodlné být pod neustálým dohledem měřících přístrojů, a teprve když se něco děje, přijmout opatření.

Než se hlídat přístroji a lékaři, je lepší nasadit Taijiquan jako každodenní rutinu, které průběžně navrací tělo i duši do normálu.

 Komentář

V této souvislost zcela jednoznačně říkám, že Taijiquan není všelékem na všechno. Za prvé je na prvním místě výživa. Za druhé jsou v tělesných cvičeních skupiny, která nejsou vzájemně zastupitelná. S ohledem na své zdraví a kondici bychom je měli dělat, a to s přibývajícím věkem pak zcela nutně, úplně všechna. Jsou to:

  • Posilování a získávání či alespoň zachování svalové hmoty: pohyb s opravdu velkou zátěží, která umožňuje maximálně 2-5 opakování pro sílu a 6–12 opakování pro rozvoj svalové hmoty,
  • Lehká aerobní cvičení: poměrně dlouhý pohyb v pásmu, které jsme schopni s velkým přehledem udýchat (můžeme při tom mluvit v dlouhých větách).
  • Sprint interval trénink: pohyb s maximálním úsilím, které jsme schopni udržet maximálně tak 20 sekund, opakovaně s krátkými (minutu až tři) přestávkami.
  • Funkční pohyb: stabilita a mobilita, správně prováděný pohyb v celém jeho rozsahu.

Taijiquan patří do skupiny lehkých aerobních cvičení a skupiny funkčních pohybů. Nepatří do posilování ani do sprintů, a tedy ani není přímo angažován do maximalizace výkonu (výkon = síla x rychlost). To ovšem vůbec neznamená, že ke zlepšování silového nebo rychlého pohybu, a ke zlepšování výkonu nijak nepřispívá. Jak dále uvidíme, přispívá k nim (pokud je tedy řádně praktikován). A přispívá k nim významně.

Pro lepší fyzickou kondici

Kondice není totéž, co zdraví. Mnozí vrcholoví sportovci s vynikající kondicí nejsou až tak úplně zdrávi, a mnozí zcela zdraví lidé mají poměrně mizernou kondici.

Co se týče samotné kondice, tak i ta má dva aspekty. Autoři knihy EuropeActive's foundations for exercise professionals je označují jako „Zdravotní aspekt kondice” a „Dovednostní aspekt kondice”. První aspekt přispívá spíše ke zdraví, druhý je dovedností, který přispívá k sportovnímu výkonu.

Zdravotní aspekt kondice
  • kardiovaskulární vytrvalost,
  • skladba těla,
  • svalová síla,
  • svalová vytrvalost,
  • flexibilita.
Dovednostní aspekt kondice
  • agilita,
  • koordinace,
  • rovnováha,
  • výkon,
  • reakční doba,
  • rychlost.

Taijiquan prokazatelně pomáhá lidem s nízkou úrovní kondice, pro které je požehnáním v podstatě jakýkoliv pohyb. Pro ně se Taijiquan hodí na rozvoj úplně všech uvedených aspektů.

A co pro ty, kteří jsou na tom s kondicí alespoň dobře? Pro ně představuje cvičení Taijiquan z hlediska adaptivního zatížení organismu příliš nízkou výzvu a nerozvijí u nich ani jeden element ze seznamu Zdravotních aspektů kondice. Což je jedno, protože tady jsou na tom dobře. Co se týče Dovednostního aspektu kondice, tak Taijiquan u nich většinou rozvijí agilitu, koordinaci a rovnováhu. Platí totiž, že i pro excelentní sportovce je velkou výzvou tohle v Taijiquan zvládnout. Agilita, koordinace a rovnováha jsou výrazně neuromuskulární (též funkční) dovednosti, které umožňují, aby sportovně specifické, výkonnostně orientované pohyby bylo možné provádět bezpečně a rychle.

Proto z cvičení Taijiquan mohou benefitovat i vrcholoví sportovci. Obzvláště u nich. U víkendových sportovců se nedostatky promíjejí, u vrcholových se vymstí.

Taijiquan napravuje a rozvijí zejména neuromuskulární dovednosti. Proto je prospěšné i pro rozvoj dovednostních aspektů kondice aktivních sportovců.

Pro lepší psychickou kondici

Existuje i pojem psychické kondice. Je to víceméně schopnost vypořádat se s psychicky náročnými výzvami a psychická odolnost. Možná jste si všimli úplně psychicky zdravých lidí, kteří se však zhroutí i kvůli úplné maličkosti, jakože třeba zvrací když mají jít na personální pohovor? Možná ano. Možná jste si také všimli lidí, pro jejichž výsledky v dané věci by bylo lepší, kdyby na něj svoji pozornost soustředili, ale oni to prostě nesvedou? Možná ano.

Je dobré mít dobrou psychickou kondici. A ta se bez určitého tréninku také neobejde.

Na zlepšení psychické kondice je dobrá meditace. A protože Taijiquan je meditací, i když v pohybu, rozvijí psychickou kondici. Typicky rozvijí všímavost (známá spíše pod termínem Mindfulness) a koncentraci. I na to byly provedeny výzkumy.

Míra koncentrace na právě prováděný pohyb může být v Taijiquan až tak vysoká, že to vede ke změněným stavům vědomí. A ty se také někdy hodí.

Taijiquan rozvijí zejména všímavost a koncentraci a tím zlepšuje psychickou kondici.

Pro změněné stavy vědomí

Změněný stav vědomí je stavem, ve kterém myslíme a pociťujeme jinak, než běžně děláme.

Změněný stav vědomí nemusí být nutně stavem vyšším. Například když požiji tak moc, že se mi z hlavy vykouří cesta domů, jsem bezesporu ve změněném stavu vědomí, ale určitě ne ve stavu vyšším. Vyšší stav vědomí, holarchicky vzato, je stavem změněným, který kromě kromě normálních stavů vědomí obsahuje i něco navíc.

A když už o tom tak píši, tak spiritualitu lze obecně chápat jako vyšší stav vědomí, který navíc obsahuje pocit či vědomí sounáležitosti sebe sama s něčím sebe přesahujícím. Může to být louka, na které se zrovna nacházíme, moře, na jehož břehu stojíme, všechny živé bytosti na planetě Zemi, Vesmír, nebo nějaká nadpřirozená, běžným zákonům se vymykající, inteligence.

V Taijiquan se změněných stavů vědomí dosahuje docela dost běžně. Sólo sestava Taijiquan je totiž tak pohybově náročným úkolem, že zcela pohlcuje naši pozornost. Pohlcuji ji tak moc, že nejsme schopni vnímat širší environmentální podněty, ale jsme schopni pociťovat něco, co běžně nepociťujeme a i jinak myslet.

Tento změněný stav vědomí může vést až ke změněnému psychofyziologickému stavu známého pod názvem Flow. Říká se mu také Zóna. Psycholog Mihaly Csikszentmihalyi, který se jím zabývá desítky let, jej označuje jako vrcholný prožitek, ve kterém tělo a mysl jsou spolu hluboce synergicky integrovány v jeden celek. Je to stav, který podstatně přispívá jak k vrcholnému vnitřnímu nebo vnějšímu výkonu, tak i k našemu celkové životní pohodě (well-being). Být ve stavu Flow se prostě hodí. Taijiquan je dobrým tréninkem na to.

V Taijiquan nabývaný změněný stav vědomí lze také využít k nabytí vyššího stavu vědomí, třeba spirituálního prožitku. I to se může hodit.

V Taijiquan se docela dost běžně dosahuje změněných stavů vědomí. Některé, jako třeba Flow nebo spiritualita, jsou pro některé lidi žádoucí.

Pro kultivaci životní energie, integraci těla, dechu a mysli

Součástí všech tradičních čínských bojových umění, a tedy i Taijiquan, je Qigong (česky Čchi kung). Qigong znamená „kultivace” či „pěstování” (gong) a „životní energie” (Qi). Qigong zdaleka není pouhým dechovým cvičením, ale uměním, které rozvijí integraci těla, mysli a dýchání.

Mnoho lidí praktikuje Qigong ze zdravotních či spirituálních důvodů, a takových různých praktik je celá řada. V praxi Taijiquan jde o to vést myslí (Shen) tělesné pocity Qi tak, aby se tělesná energie (Jin) uvolnila ven do protivníka. Říká se, že bez tohoto vnitřního podkladu se z Taijiquan stává pouze vnější gymnastické cvičení.

Proto se v mnohých školách Taijiquan, i když ne ve všech, vyučuje i Qigong.

K čemu se taková kultivace životní energie hodí? Jak už jsem napsal, pro zdravotní a spirituální důvody pro každého. A pro ty, pro které je důležitá kvalita pohybu, jako například pro atlety: aby ten vnější pohyb vycházel v synchronizaci s dechem zevnitř z mysli.

 Komentář

Pokud si chcete o Qigong něco pořádného přečíst, pak opravdu bděte. Velmi snadno se popletou velmi mizerné zdroje (např. česká Wikipédie) s docela dobrými (např. anglická Wikipedia).

Shrnutí

Byl to dost dlouhý článek. Pro přehlednost a k zapamatování shrnuji jeho hlavní body:

 K zapamatování
  • Důvodů pro cvičení Taijiquan je hodně. Některé nejsou zcela správně odůvodněné a jeden pak může být zklamán, že je tomu ve skutečnosti jinak, než očekával.
  • Mezi ty nepříliš dobré důvody patří bojové určení, vegetariánství, získání nadpřirozených schopností, pěstování tradičních umění, podobnost s jógou a snaha se rychle vytáhnout před druhými.
  • Mezi ty dobré důvody, proč Taijiquan dělat patří fyzické a duševní zdraví a kondice, změněné stavy vědomí a lepší integrace mysli a těla v synchronizaci s dýcháním. Přesněji řečeno:
    • Taijiquan je všeobecně prospěšný lidem s nízkou úrovní fyzického a duševního zdraví a kondice. Prospívá jim ve všem.
    • Pro ty, kteří jsou na tom zdravotně a kondičně dobře až skvěle, je praktikování Taijiquan prospěšné pro zlepšení funkčních neuromuskulárních dovedností (jako např. agilita, koordinace, propriocepce, rovnováha), pro lepší psychickou kondici (zejména všímavost a koncentrace), a pro změněné stavy vědomí (zejména Flow).
    • Lepší integrace těla a mysli v synchronizaci s dýcháním se hodí pro všechny. Pro zdraví i pro výkonově zaměřený aerobní pohyb.