Historie Taijiquan vyučovaného v naší škole

Vyučujeme Yangův styl Taijiquan. Styl však poněkud jiný, než 99% (a možná i více) škol, které vyučují ten samý styl. Ten náš je o hodně pestřejší a kondičně náročnější. Jak se to stalo? Tak o tom je tento článek.

Yang Lu-chan
Yang Lu-chan (*1799–†1872), zakladatel stylu Yang.

Je všeobecně uznáváno, že zakladatelem stylu Yang v umění Taijiquan byl Yang Lu-chan (*1799–†1872). Ten se bojovému umění Taijiquan učil od Chen Chang-xinga (*1771–†1853), hlavu rodiny Chen praktikující již po čtrnáct generací tajné rodinné bojové umění, které je dnes známo jako (Taijiquan) styl Chen. Yang Lu-chan se stal prvním člověkem zvenčí, kterému bylo povoleno se tomuto rodinnému umění učit. Učil se mu, a zde se prameny poněkud rozcházejí, třináct až osmnáct let, přičemž během té doby, a možná i ovlivněn jinými vlivy, vystavil na základech stylu Chen svůj vlastní styl. Když tak učinil dal mu mistr Chen své svolení jít do světa a svůj styl, styl Yang, praktikovat a dále šířit. Což Yang Lu-chan učinil.

Během svého putování po Číně se Lu-chan setkával s mnohými bojovníky. Říká se, že při četných utkáních „kdo z koho” vždy zvítězil, a proto se mu začalo říkat Yang Wu Di, tedy Neporazitelný Yang. Během svého putování se dostal až do Pekingu, sídelního města císaře. I v císařském paláci se doslechli o jeho umění a pozvali jej na předváděčku. Byla úspěšná a Yang Lu-chan byl v roce 1850 oficiálně pověřen učit palácovou stráž svému bojovému umění. Tuto funkci zastával až do své smrti.

To, co Yang Lu-chan učil, tehdy lidé nazývali “bavlněnou”, nebo “neutralizační” pěstí, neboť pojem "Taijiquan" tehdy ještě neexistoval. Teprve Yang Yang Lu-chan pomohl novému názvu na svět.

Na jedné z palácových předváděček byl totiž přítomen i akademik Ong Tong-he, který v Yangově umění spatřil fyzickou manifestaci (拳= quan = pěst) staré tradiční čínské kosmologické filozofie Taiji (太極), což v doslovném překladu znamená “velká točna”. Taiji, velká točna, svými kruhovými pohyby vytváří z ničeho (Wuji) něco (Yin a Yang). A ještě více metaforicky: Taiji se rodí z Wuji a je matkou Yin a Yang. Takže za to, že dnes pro tu metodu, která fyzicky dělá z ničeho něco (z Wuji dělá Yin a Yang) používáme název Taijiquan (太極拳 = pěst Taiji), také vděčíme, i když nepřímo, Yang Lu-chanovi.

Takže až někdy uvidíte známý taoistický symbol Yin a Yang, už víte, že to není, jak si mnozí myslí, symbol Taiji.

Yang Lu-chan
Yang Ban-hou (*1837–†1890), jeden ze synů Yang Lu-chana.

Yang Lu-chan předal své umění svým dvěma synům, Chien-houovi a Ban-houvi, kteří pak předávali umění svého otce dále. Z hlediska dnešního Taijiquan stylu Yang je zajímavější druhý syn, Yang Ban-hou. Ten měl dva syny, Cheng-fua (*1883–†1936) a Shao-houa (*1862–†1930). Ač bratři, byli oba vnuci Yang Lu-chana povahově značně odlišní: zatímco Cheng-fu byl mírné a laskavé povahy, byl Shao-hou poměrně výbušný a vznětlivý. A to se, podle mě, zásadně promítlo do toho co, koho a jak učili umění Taijiquan.

Yang Shao-how
Yang Shao-hou (*1862–†1930), starší syn Ban-houa.

Yangův styl a jeho praktiky zůstávaly dlouhá léta kondičně dobře vybavených lidí. Zásadní změnu do tohoto pojetí vnesl právě Yang Cheng-fu, kterému nejspíše kvůli své povaze a poněkud vyšší hmotnosti (127 kg na 180 cm výšky), která je podle dnešních standardů světové zdravotnické organizace považována za obezitu II. stupně, musely některé prvky původní sestavy činit až téměř nepřekonatelné obtíže. Překonal je. Překonal je tak, že z formy ony obtížné prvky vyhodil (bez výjimky všechny výbušné Fa-jin údery a skoky) a zbývající figury často značně zjednodušil. Většina zdrojů však říká, že tyto úpravy provedl, aby sestavu zpřístupnil co nejširším masám čínského obyvatelstva. Právě to byl totiž tehdejší všeobecný čínský politický a podnikatelský trend. Mimochodem byl to trend, který zásadně ovlivnil nejen Taijiquan, ale všechna čínská tradiční bojová umění.

Ve druhém desetiletí dvacátého století, po dvou tisíciletích monarchie, se Čína proměňovala na republiku. A jako taková procházela změnou identity. Při tomto přechodu si přirozeně kladla otázky jako: Na co ze své historie naváže? Co prohlásí za svoji temnou stránku? S čím se rozloučí? Co ponechá? Co bude rozvíjet? V rámci Hnutí za novou kulturu vyjevila i svůj postoj k bojovým uměním. Zde bylo sdělení poměrně jednoznačné: bojová umění budou akceptována pouze pokud budou schopna demonstrovat, že byla modernizována a že mohou sloužit jako vhodná forma tělovýchovného vzdělání (pro blahobyt a rozvoj Číny). Již v roce 1912, v roce oficiálního vzniku Čínské republiky, byl založen Beipingský Výzkumný ústav fyzické kultury. Jeho posláním bylo propagovat fyzické (zdravotní) výhody cvičení Taijiquan. Institut začal vydávat svůj vlastní časopis. V jeho čele stáli, kromě jiných, zástupci Taijiquan: Yang Cheng-fu (styl Yang), Wu Jian Quan (styl Wu) a Sun Lu Tang (styl Sun). Další reprezentanti bojových umění se sdružili v také nově vzniklé a velmi slavné Jing Wu Atletické asociaci, která postavila čínské bojové umění na roveň západním sportům, a tím jej udělala atraktivní pro střední třídu.

Yang Cheng-fu
Yang Cheng-fu (*1883–†1936), mladší syn Ban-houa, "veliký propagátor" Taijiquan jako zdravotního cvičení pro nejširší masy obyvatelstva.

Bez ohledu na to, zda k tomu došlo kvůli osobnostním předpokladům, nebo kvůli politice, nebo z obou uvedených důvodů, faktem je, že Yang Chenf-fuova "Dlouhá" či jak se jí také říká "Tradiční" sestava se jako terapeutické cvičení zlepšující fyzickou a psychickou kondici stala nesmírně populární. V roce 1928 se stal Cheng-fu vrchním učitelem Taijiquan v nově založeném Středisku (akademii) bojových umění a zároveň i čínskou celebritou. Zůstal jí dodnes.

Následníci a žáci Yang Cheng-fua provedli do jeho, jak se dnes říká, klasické či standardní či dlouhé sestavy obsahující nějakých 108 figur (někdy se uvádí 103) další eliminační a zjednodušující zásahy, a dali tak vznik mnoha tzv. moderním Yangovým sestavám. Je záhodno podotknout, že tyto eliminace a zjednodušení se v posledních sto letech nevyhnuly ani jiným stylům Taijiquan, jako je např. styl Chen, Wu, nebo Sun. Učitelé si stěžují, že potenciální studenti nechtějí trávit dlouhá léta výukou náročných sestav a dalších pomocných metod, takže aby jich přilákali více, pohyby eliminují a zjednodušují.

Tak například v roce 1956 vymyslela a standardizovala Čínská sportovní komise tehdy mladé Čínské lidové republiky zjednodušenou Yangovu (Cheng-fuovu) sestavu obsahující 24 figur, o které se říká, že je v dnešní době tou nejcvičenější sestavou Taijiquan vůbec. Nebo takový Cheng Man-ching (*1902–†1975), přímý žák Yang Cheng-fua, který se velkou měrou zasloužil o rozšíření Taijiquan na Taiwanu a ve Spojených státech amerických, na základě původní Yang Cheng-fuovy sestavy vymyslel, vyučoval a propagoval sestavu obsahující 37 figur. I ta je dnes značně populární.

Takových moderních sólo sestav vyvěrajících z Yang Cheng-fuovy zjednodušené sestavy 108 figur je dnes přehršel. Liší se nejen počtem svých figur (8, 10, 12, 13, 37, 42, 56, 88), ale také svým provedením — stačí se jen podívat na dobové fotografie pozic Yang Cheng-fua a porovnat je s pozicemi jeho studenta, slavného Cheng Man-china. Každý Mistr vnesl do sestavy své vlastní tělo, mysl, a svou vlastní interpretaci toho, jak se má Taiji správně vnitřně dělat a navenek manifestovat.

Když dva dělají totéž
Když dva dělají totéž není to totéž: odstrčení v provedení dvou mistrů: Yang Cheng-fua (vlevo) a jeho studenta Cheng Man-chinga.

Yang Cheng-fuova linie Taijiquan je dnes světově silně převažující komunitou. Je také tou, na které se provádí nejvíce akademických výzkumů ohledně zdravotních a kondičních dopadů cvičení. Příslušné sestavy cvičí kde kdo, nezřídka i lidé s nízkou úrovní psychického a duševního zdraví. Pro ně je tato sestava, a to podle mnohočetných studií, pravým požehnáním. Vypadá elegantně, je to zdravé, takže co ještě chtít více?

Podle mě trochu sportovnějšího ducha. Ne každý je nemocný či slabý.

Yang Lu-chan
Chang Yui-chun (*1899–†1987), student Yang Shao-houa, učitel Erle Montaiguea.

Shao-hou, druhý vnuk zakladatele stylu Yang, byl, jak jsem uvedl dříve, poněkud prudší a vznětlivější povahy, než jeho bratr Yang Cheng-fu. Styl svého otce, strýce a děda ctil, a nijak zvlášť jej neměnil. Jeho tréninky byly pojaté velmi sportovně - o bezvědomí, krev a úrazy zde nebyla nouze. Není tedy divu, že měl pouhou hrstku studentů (tři až pět). Jedním z nich byl lékař Chang Yui-chun (*1899–†1987), od kterého se ji, jak se dle dostupných zdrojů jeví, v osmdesátých letech naučil Erle Montaigue (*1949–†2011), který jí pak pod názvem Yang Lu-chanova sestava, nebo Stará Yangova sestava vyučoval další.

Erle Montaigue vyučoval i Klasickou Yangovu (Yang Cheng-fuovu) sestavu, kterou se naučil od Chu King-hunga, který se jí naučil přímo od Yang Shou-chunga (*1910–†1985), nejstaršího syna Yang Cheng-fua. A mimochodem: Yang Shou-chung také přímo Erleho interpretaci Klasické formy osobně několikrát korigoval.

Erle Montaigue
Erle Montaigue (*1949–†2011), moderní učitel starého Yangova stylu.

Je to možná poněkud spletité. Krátce řečeno jsou tady dvě poměrně odlišné sestavy předaných bratry Yangovými počátkem dvacátého století dalším praktikujícím. První, Chen-fuova, je prokazatelně upravená pro masy, a také se takovou stala: je elegantní a víceméně pouze zdravotní. Ta druhá, která šla přes Shao-houa, se jeví být neupravenou verzí původní Yang Lu-chanovy sestavy. Obsahuje vše, co má ta masová a ještě něco navíc: sportovně kondiční stránku. Obě sestavy se velmi blízko příslušných zdrojů naučil Erle Montaigue a učil je dál.

Erle Montaigue
Eli Montaigue, nový učitel a pokračovatel pokračovatel starého Yangova stylu.

Po Erleho smrti v roce 2011 pokračuje ve výuce starého stylu jeho více než schopný syn Eli. S výukou Taijiquan začal ve svých čtyřech letech a v roce 2010 získal v Taijiquan mistrovský titul. Je hlavou The World Taji Boxing Association, která tento starý Yangův styl, nyní nazývaný Montaigeův, šíří po celém světě.

Stará Yangova sestava v interpretaci Erleho Montaiguea má — podle mých počtů — 268 figur. Některé z nich si vyžadují dost slušnou kondici (kterou lze cvičením sestavy získat). Když z této sestavy některé figury vyhodíme, a některé zbylé zjednodušíme nebo zpomalíme, dostáváme se k Yang Cheng-fuově dlouhé sestavě se 103 až 108 figurami (dle toho, jak se to počítá). Tuto Yang Cheng-fuovu dlouhou sestavu mohou velmi dobře zacvičit i lidé s nízkou úrovní zdraví a kondice.

Učím se Erleho interpretaci obou sestav od roku 2004. To proto, že už mě předchozí čtyřleté každodenní cvičení těch krátkých a jednoduchých sestav začínalo nudit. Nakonec jsem se začal specializovat jenom na tu jednu, na tu nejdelší a nejobtížnější, na Starou Yangovu sestavu. Snad jsem se jí naučil dost na to, abych ji sám učil další.

Shrnutí

 K zapamatování
  • Existuje celá řada stylů Taijiquan. Jedním z nich je styl Yang, který se zhruba před sto padesáti lety zrodil ze stylu Chen. Styl Chen je stylem nejstarším.
  • Styl Yang se uchytil, protože se prokázal být nejen elegantním, ale bojově velmi účinným. V současné době se jedná o nejcvičenější styl Taijiquan.
  • Ze stylu Yang se zrodily i další styly Taijiquan: Sun a Wu.
  • K největším změnám v Taijiquan došlo ve druhém desetiletí dvacátého století, kdy se z politických důvodů začala tradiční čínská bojová umění propagovat jako zdravotní cvičení pro nejširší masy čínské populace.
  • V průběhu času se diverzifikoval i styl Yang. V dnešní době existuje celá řada sestav Taijiquan stylu Yang. Jsou preferovány sestavy jednoduché a krátké (do cca stovky figur), které zacvičí i lidé s nízkou úrovní zdraví a kondice, pro které je toto cvičení, jak prokazují výzkumy, zdravotně velmi prospěšné.
  • Existuje však i sestava stylu Yang, která se eliminacím a zjednodušením dvacátého století vyhnula: Stará Yangova, nazývaná též Yang Lu-chanova, sestava. Cvičíme ji v naší škole.