Seznamte se s Bigu

Tradiční čínské bojové umění Taijiquan je po ideové stránce nejvíce ovlivněno Taoismem. Hlavním cílem Taoismu je být v jednotě s Tao. Jednou z fundamentálních složek jak žádoucí jednoty dosáhnout je správný životní styl, životospráva. V taoistické životosprávě zaujímá důležité místo určitý způsob stravování, které se nazývá Bigu. Minimálním příslibem Bigu je dosažení trvalého zdraví, dlouhověkosti, a příslibem maximálním je nesmrtelnost.

Asi bych o Bigu ani nepsal, kdyby nebylo návratu tohoto způsobu stravování, a to pod mnoha různými jmény, do vědeckých studií i populárních knih posledních dvaceti let. Slibují, až na tu nesmrtelnost, totéž.

Většina populace a autorit — tam ve středověké Číně a teď po celém světě — tvrdila a tvrdí, že praktikování Bigu je nesmysl.

Co to tedy Bigu je? Velmi stručně řečeno: praktikovat Bigu znamená nepožívat obiloviny v žádné jejich podobě.

Co je k takovému chování motivem?

Pro tehdejší taoisty znamenalo zemědělství odklon od přirozeného způsobu života, odklon od Tao. Taoismus totiž pohlíží na civilizaci jako nepřirozený systém, který si zasluhuje nápravu, a na před-civilizační, tedy před-agrární paleolitickou minulost jako na ráj. A to na rozdíl od Konfucianismu, který vnímal civilizovanou současnost jako požehnání, a dobu předchozí jako na divokou dobu plnou násilí, hladomorů, nevědomosti, obecně jako na necivilizovaný způsob žití, který je záhodno odstraňovat.

Taoismus má kořeny v šamanismu, který má za to, že jsme nedílnou součástí přírody. Konfucianismus odráží spíše neolitický (agrární) způsob uvažování, který tvrdí, že nad přírodou stojíme a ovládáme ji. V naší kultuře je onen neolitický způsob uvažování patrný v např. v Bibli, knize Genesis.

I v dnešním světě má Bigu (moderně řečeno Paleo, Keto, Low carb, Banting a další) své zastánce a odpůrce. Na rozdíl od tehdejších lidí však ti dnešní zastánci a odpůrci mají k podpoře svých argumentů empirické důkazy, a to až do molekulární úrovně.

Dřívější důkazy byly založeny výhradně na spekulacích, maximálně na pozorováních. Taoisté například vymysleli „tři červy“, tři duše démonů, kteří se skrývají v obilovinách, a když je jeden požije, rozežírají mu zevnitř tělo a urychlují smrt. Co se týče pozorování, tak zde je svědectví Ge Honga (cca rok 320 n. l.). Ge Hong píše: Osobně jsem po dva tři roku pozoroval lidi, kteří nejedli škroboviny (pozn. autora: škrob je druh sacharidu. Nejvíce škrobu obsahují, obiloviny, luštěniny, brambory), a jejich těla byla štíhlá a jejich pokožka dobrá. Byli schopni odolat větru, zimu, horko, vlhko, a nikdo z nich nebyl obézní. Přiznávám, že jsem dosud nepotkal nikoho, kdo by nejedl škroboviny po několik dekád, ale pokud někdo vynechá obiloviny byť jenom po dobu několika týdnů, vypadá tak dobře, jako by to dělal roky. Proč bychom měli pochybovat, že že to nejde prodloužit? Kdyby ti, kteří vynechávají škroboviny, zeslábli až k smrti, měli bychom se bát tuto dietu prodlužovat, avšak dotazování těch, kteří tuto dietu praktikují, odhaluje, že zpočátku všichni zaznamenávají úbytek síly, ale později se postupně stávají silnější a silnější, měsíc po měsíci, rok po roku. Takže tady není žádná překážka v možnosti prodloužit to.

Škoda, že Ge Hong neměl k dispozici pozorování pozdějších mořeplavců a objevitelů, kteří o zdraví, kondici a tělesném vzhledu domorodců nepěstujících obiloviny s obdivem vypovídali totéž. Pak by to Ge Hong věděl najisto.

A jen tak mimochodem: tato dávná pozorování mají pro naši dobu dost toho co říci. To proto, že byla učiněna v době, kdy o průmyslově vyráběných potravinách, včetně jejich nezdravé kontaminace syntetickými chemikáliemi (herbicidy, fungicidy, pesticidy, éčka, …), nebylo ani vidu, ani slechu, takže veškerá potrava byla „Bio“. Přesto se zdravotní účinky různé standardní stravy dramaticky lišily.

Dnešní zastánci Bigu se též odvolávají na archeologické vykopávky ze starověkého Egypta. Například Tim Noakes ve své knize The Real Meal Revolution píše, že jejich strava se sestávala převážně z chleba, cereálií, čerstvého ovoce, zeleniny, ryb a drůběže, skoro žádného červeného masa, olivového oleje místo loje a špeku, kozího mléka a sýra. Tedy něčeho, co lze nazvat moderní stravovací nirvánou. Lidé s takovou stravou by měli, podle dnešních mainstreamových výživových poradců, žít v plném zdraví dlouho a zemřít sešlostí věkem. „Žili však tak?" ptá se Noakes a vzápětí odpovídá, že nikoliv, neboť důkazy — mumifikovaná těla — svědčí o pravém opaku: zkažené zuby, zničené dásně, obezita, cévní a srdeční onemocnění, vysoký krevní tlak a snížená průměrná délka ttehdejšího života ze čtyřiceti na dvacet.

Zkrátka a dobře dnešní zastánci Bigu pozorování Ge Honga a mnoha dávných objevitelů potvrzují, a vysvětlují je v podstatě stejně, jako taoisté: na rutinní pojídání obilovin nejsou naše těla adaptována. Obiloviny pro nás mají, tvrdí, mizerný nutriční profil: příliš mnoho snadno štěpitelných škrobů (hodně vysoký glykemický index), příliš málo vitamínů a tělu prospěšných minerálů (ve srovnání s např. listovou zeleninou), a existence lektinů (taoistických červů), tedy určitých proteinů, které nám doslova rozežírají střeva, rozhazují imunitní systém a dělají neplechy v centrální nervové soustavě. Tvrdí, že právě tohle je příčinou, nebo alespoň významným spolupachatelem, téměř všech moderních civilizačních chorob: metabolických poruchy jako je diabetes II nebo obezita, chronických zánětů, neuro-degenerativních potíží, propustností střev a mnoha různých nepříjemných autoimunitních reakcí.

Většina populace a autority v konfucianistické Číně (konfucianismus se stal — někdy více, jindy méně — čínskou státní doktrínou ve 2. století př. n. l. a přetrval až do 20. století) vnímala pradávné způsoby stravy jinak. Například konfucionista Xunzi: V prvotních dobách žili lidé na ovoci, bobulích a škeblích — potravinách, které se někdy tak zkazí, že poškozují lidské útroby natolik, že mnozí lidé onemocněli. Současnou civilizaci a její agrární způsoby obživy naopak vnímali jako dar nebes.

A tak to šlo celá dvě tisíciletí. A tak je tomu dnes po celém světě: autority, a po jejich vzoru konformisté, Bigu zatracují, některé dobrodružnější povahy to zkoušejí, a ještě další, kteří by se dali nazvat společenskými odpadlíky, takhle normálně žijí.

Pokud teď náhodou uvažujete o eliminaci obilovin ze své stravy, zadržte, ne tak zhurta. Je tu ještě pár věcí, které jsou ještě důležitější než absence obilovin. Začněte právě s nimi..

Za prvé je prokázáno, že obiloviny jsou pro nás zdravé — ve srovnání s opravdovými ničiteli našeho zdraví. Těmi jsou — a na tom se shodují jak zastánci Bigu, tak i jeho odpůrci — průmyslově vyráběné potraviny. Které potraviny to jsou? Zhruba řečeno všechny ty, které z principu nemůžeme jen tak vykopat, utrhnout, ulovit a přesně do té kupované podoby si i sami doma upravit. Toto kritérium naprosto diskvalifikuje běžné pečivo (nemáte přece doma chemickou laboratoř, nebo snad ano?), všechny rostlinné oleje, které nemají nálepku „lisováno za studena“, nebo všechno, co obsahuje jiné sladidlo, než med. Navíc je nanejvýš žádoucí se při tom zajímat o to, v jakém prostředí naše potraviny, než se dostaly na náš stůl, žily a hlavně čím se živily. Není to vůbec jedno; strava obsahující v přírodě se nevyskytující pesticidy, fungicidy, herbicidy, antibiotika, a podobně je fakt nebezpečná. A pokud vám jde o životní prostředí, zdravý a robustní ekosystém, je to další pádný důvod, proč se, tentokrát na globální společenské úrovni, půmyslově vyráběným potravinám vyhýbat. To vše a ještě mnohem víc popisuje a fakty dokladuje Mark Hyman ve své zbrusu nové knize (únor 2020) Food Fix. Vřele ji doporučuji úplně všem. A pokud chcete nějakou ochutnávku, tak tady jsou poznatky a návrhy mezinárodního panelu expertů ohledně naší stravy.

Za druhé je třeba se aktivně vyhýbat všem environmentálním chemickým, fyzikálním, materiálním a mentálním toxinům. V posledních padesáti letech bylo do našeho životního prostředí nově uvedeno přes šedesát tisíc chemikálií. Nemálo z nich způsobuje prokazatelné negativní fyziologické změny i v koncentracích pár kapek v olympijském plaveckém bazénu. Jsou všude. Jsou v tom, co jíme: v „přírodních“ potravinách jako ovoce, zelenina, mořské plody, ryby, maso. Jsou i v 95% potravinách určených pro děti. Jasně, že jsou i ve věcech, které máme doma — v hračkách, kosmetice, domácích spotřebičích — a z nich různými způsoby, třeba i dotykem, pronikají do nás samotných. Z těch fyzikálních toxinů jsou to zejména umělá elektromagnetická pole, z nichž v poslední době vystupují do popředí bezdrátové technologie. Ač se v tomto případě jedná o neionizující záření, jejich účinek (přes jiný mechanismus) na buňky a jejich fungování je prakticky stejný. Z těch materiálních toxinů uvádím příklad polétavých prachových částic, nebo dost děsivých mikroplastů. Možná, že jste si povšimli, že některé lepší restaurace nám začínají předkládat čaj v plastových pytlících, přičemž zcela opomíjejí fakt, že je to dost hrozný fujtajbl. A co se týče myšlenkových toxinů, jakýchsi myšlenkových virů? Tak to jsou například akty, které snižují naši důvěru v sociální instituce, organizace, produkty, služby, nebo druhé lidi. Jejich stresující účinek na naše tělesné zdraví je prokazatelný. Těm všem toxinům je prakticky nemožné se vyhnout. Pokud umíte trochu anglicky a zajímá vás to, mrkněte na aktivistické stránky Environmental Working Group nebo na české Stop 5G. Takže ještě jednou: i když jsou toxiny všude, nemusíme si o ně koledovat a hltat je po celých naběračkách, a můžeme se jejich nadměrnému působení aktivně vyhýbat.

Za třetí: Taoisté byli názoru, a my to dnes víme nade vši pochybnost, že zdravá strava není jenom o kvalitě a množství potravy, ale že hodně záleží na jejím správném načasování: ve kterém ročním období a denní dobu co jíst a kolik, nebo nejíst vůbec nic. Jako příklad uvedu, že v průběhu roku u nás kolísá množství amylázy ve slinách. Amyláza je enzym, který štěpí škroby na jednodušší sacharidy. Nejvíce amylázy máme v zimě, nejméně v létě. Jíst obilí a výrobky z něho v létě je tudíž z metabolického hlediska dost jinou záležitostí, než tatáž aktivita v zimě.

Zkrátka a dobře, ač je manipulace s jakostí, množstvím a načasování stravy důležitá, v dnešní době to samo o sobě ke zdraví a dlouhověkosti rozhodně nestačí.

Závěrem tohoto příspěvku přidávám stručný návod, jak jíst obiloviny, konkrétně pšenici, a přesto být zdravými. Ještě jsem jej nezkoušel, ale jeho autor, John Douillard je pro mě důvěryhodnou osobou. Originální návod lze nalézt v jeho knize Eat Wheat:

  1. Uveďte svůj trávicí systém do prokazatelně bezvadného stavu. Projevuje se to tak, že nemáte žádné symptomy žádného chronického onemocnění (nemoc, která trvá déle než tři měsíce). Jedním z důležitých bodů, jak toho dosáhnout, je nejíst obiloviny. Až toho dosáhnete, můžete se pustit do dalšího bodu.
  2. Opatřete si osivo nebo mouku v bio kvalitě z původní odrůdy. Čím původnější, tím lepší. Nejlepší je jednozrnka (einkorn). Proč původní odrůdu? Vtip je v tom, tvrdí nejen Douillard, že moderní odrůdy pšenice jsou vypěstovány s ohledem na zemědělce (vysoké výnosy v daném klimatickém pásmu, odolnost proti škůdcům, pohodlné sklízení apod.) a pekaře (aby se z toho daly udělat oku a chuťovým buňkám žádoucí výtvory) a nikoliv s ohledem na lidské zdraví. Postupným vylepšováním těchto parametrů a ignorování parametru zdravotního došlo k tomu, že ty moderní jsou zdraví podstatně škodlivější, než ty původní.
  3. Půlkilový pytlík bio jednozrnky lze snadno pořídit za necelou padesátikorunu. Pro některé z Vás to může být hodně. Uvažte tedy, že si jednozrnku vypěstujete sami. Samozřejmě, že ve zdravé půdě, bez jakýchkoliv postřiků, a s rizikem, že vám to všechno sežere nebo ukradne nějaká havěť.
  4. S výrobou pokrmu počkejte až na zimní měsíce. Douillard vysvětluje, že jíst obiloviny na jaře, létě a na podzim znamená hazardovat se svým zdravím: nejsme adaptováni na to je jíst v jejich vegateční době.
  5. Zrno si umelte šetrným způsobem. Šetrným ne k vaší kapse, ale z zrnům. Ideální je kamenný mlýnek. Začínají na třech tisícovkách, končí na dvaceti.
  6. Upečte si kváskový chleba, nebo o dost jednodušší placku. Na donuta a bábovku rovnou zapomeňte.
  7. Počítejte s tím, že tento výtvor nebude tak nadýchaný (hodně vzduchových bublin), jako z krámu, že bude poněkud hutnější, jaksi gumovější a hlavně, že vám díky přítomnosti klíčků a absenci chemických stabilizátorů zdaleka tak dlouho nevydrží.

Musím přiznat, že mi tento postup dává smysl. Placku chleba z původní nezparchantělé rostliny jednou za rok jistě snesu. Avšak nejsem schopen ani ochoten toto Douillardovo martýrium podstupovat. Objektivně vzato ani jej podstupovat nemohu: nejsem tak zdráv, abych se na to kvalifikoval. A navíc jsem přesvědčen, že existují podstatně zdravější potraviny než obiloviny — nekontroverzně zdravé potraviny — které do sebe mohu ládovat celoročně. Což dělám. Takže jsem na Bigu.

Použité zdroje:

  1. Asi tak patnáct knih od autorů jako je Dr. Loren Cordain, Dr. Jacob Wilson a Ryan Lowery, Dr. Mark Hyman, Dr. Joseph Mercola, Prof. Timothy Noakes, Dr. Steven Gundry, Dr. Jason Fung, Dr. Philip Maffetone, Dr. John Douillard, Siim Land a Mark Sisson. Vím určitě, že u toho posledního jsou některé jeho knihy k dispozici i v češtině.
  2. Webový článek Taoist Diet